Obec má svoji bohatou historickou minulost. Hlavním zdrojem informací o ní jsou údaje z tzv. Rojkovy kroniky, jejíž autor, J.K.Rojek působil v polovině 19. století na bohuslavické faře jako kněz a minulostí Černčic se dosti podrobně zabýval. Název zdejší obce je pravděpodobně odvozen od jména Črnec nebo Črnka, proto původní název snad měl dokonce znít jen Črnčice. Stalo se tak někdy ve 13. století, kdy v Čechách byla prováděna kolonizace, tj. osídlování tehdy ještě hustě zalesněných příhraničních oblastí a tím tedy i našeho kraje. V té době se nám neznámý feudál rozhodl založit si zde své sídlo a obhospodařovat okolní pozemky. A tak postupně vznikala bytelná tvrz s poplužním dvorem, nezbytným to zázemím každého tehdejšího pána. V návaznosti na tvrz byl postaven nedaleko ní také kostel a fara. Tyto stavby, včetně krčmy (později rychty), lze považovat za počátek obce Černčice.
První písemná zmínka o obci je z roku 1318, kdy je písemně doloženým majitelem tvrze černčické Arnošt z Talmberka a z Černčic. Dalším písemně doloženým pánem je Oldřich, který r. 1405 vedl jistý spor o církevní poplatky s černčickým plebánem Alešem. Syn Oldřichův, Arnošt z Černčic je známý tím, že se v letech 1423-1424 spolu s dalšími katolickými pány zúčastnil dvou neúspěšných tažení proti husitům. Po něm Černčice přebral jeho syn Jan Černčický z Kácova, oblíbenec krále Vladislava II. a zakladatel blízkého Nového Města nad Metují. Éra Černčických z Kácova končí kokem 1527, kdy Jan Černčický z Kácova své majetky prodal Perštejnům.
Charakteristickou dominantou Černčic je kromě kostela také věž z r. 1613, postavená za Rudolfa Štubenberka. V době třicetileté války vesnice mnoho trpěla nájezdy Švédů, kteří např. v r. 1639 vypálili nemálo místních usedlostí a lidem pobrali jejich dobytek. Ze 17.století se zachovaly zajímavé informace o počtu domů a osob v Černčicích. Např. v r. 1651 bylo ve vsi 16 obytných stavení, celkový počet obyvatel pak byl 94 osob – 42 mužů a 52 žen. Devadesát tři obyvatel bylo evangelického vyznání. Ke vsi v té době přináležely osady Osíček, Osma, panský dvůr Osíček a oba mlýny. V roce 1668 už tu bylo 23 obydlí, v roce 1770, kdy bylo zavedeno číslování domů, již 53 čísel popisných. V 19.století se počet obyvatel stále zvyšoval, takže např. v roce 1854 měly Černčice spolu s Osíčkem 479 obyvatel.
Nejstarší stav obce a jejího okolí, který je k dispozici, je zachycen na situaci stabilního katastru z r. 1840. Při porovnání se stavem nynějším je zde pár zajímavostí. Např. jsou zde zakresleny ještě selské usedlosti čp.2 a 3 (Chmelíkovi a Švábovi), které stály v trase železniční tratě a proto byly při její výstavbě vykoupeny a zbourány. Rovněž je zde možno nalézt tzv. Dolní rybník, později zrušený, na jeho místě byla postavena čísla popisná 78,79,80 a 81. Také potok tekl jinak, neboť v té době ještě nebyl zregulován. Na situaci je také zakreslena stará roubená škola, která byla právě v roce 1840 zbourána. Na východní straně končí obec statkem čp. 70 (tehdy Žďárkovi), ještě bez nynější domovní části.
Dle Pamětní knihy zdejší obce jsou nejstaršími rody rod Žďárkův, prvně zmiňovaný již r. 1585, z něhož pocházelo několik generací černčických rychtářů. Dále je to rod Šichanův, uváděný r. 1639. Následují rody Lukáškův, Štěpánův a Zítkův, zaznamenané v r. 1651, Poláčkův z r. 1661 a Náchodských z r. 1666.
