O tomto sídle pánů z Černčic víme jen velmi málo. Historik A. Sedláček ve své publikaci Hrady, zámky a tvrze Království českého z r. 1883 uvádí následující: „Starodávná tvrz černčická stávala ve vsi taktéž řečené, na ostrohu, příkopem od hřbitova a kostela odděleném, kdež nyní dvě chalupy v 18. století založené a studně zasypaná se nacházejí. Příkop na východní straně ještě viděti jest. Před 30 lety ukazovalo se místo bývalé kaple. Byla tu studánka a lípa. První její držitelé a snad i zakladatelé byli rodu Kouniců a dvou leken, zejména však z rodiny pánů z Talmberka. Staré pečetidlo na způsob knoflíku v sadě pod tvrzí nalezené (nyní v muzeu) má nápis v majuskulích: S. Arnusti de Tallenberc a na štítě, po způsobu 13. století dole v končině zabíhajícím, dvě lekna s kořeny asi tak, jak se posud na svorníku presbyteria černčického spatřuji.“ – Rojkovy dopisy
O rodu Kouniců se zmiňuje ve své knize „Nové Město n. Metují – Pohledy do minulosti“ také profesor B. Dvořáček. „Kounicové byli první známí majitelé Černčic. Vlastnili území mezi Metují a Dědinou. Koncem 13. století zakoupil toto území syn Hroznatý z Úžic, na Ratajích, Talmberce a Kácově-Arnošt. Za odboj Hroznaty a jeho synů byl majetek v r. 1313 z části zkonfiskován, takže Arnoštovi zůstala jen černčická tvrz a blízké okolí. K majetku patřily také Bohuslavice, Lhota, Osná, Osíček a hrad Výrov u Nového Města nad Metují.“
Z dochovaných a zarostlých zbytků této tvrze víme, že stávala severně od kostela v místě nynější vyvýšeniny, která přesahuje stávající terén cca o 1,5 m. O tom kdy a kdo ji nechal postavit, se pouze spekuluje a vychází se přitom pouze z nálezu pečetidla v blízkosti tvrze a jeho stáří tj. 13. století. Na území obce Černčice bylo nalezeno také další pečetidlo černčických, pečetidlo Viléma z Černčic, které nalezl černčický občan v roce 1931 na poli Na Kacíři. Má se za to, že pečetidlo se na pole dostalo se zeminou těženou v minulosti blízko bývalé tvrze. Zda Arnošt z Talmberka na Černčicích sídlil, není doloženo. Jeho synové Jan a Vilém, kteří žili v 1. pol. 14. století a následně jejich potomci, kteří tvrz užívali, se již uvádějí, dle místa jejich bydliště, z Černčic.
Jak tato tvrz vypadala, nevíme. Lze ale předpokládat, že hlavní budovou tvrze bylo stavení, kde bydlel majitel se svou rodinou. Snad to byl patrový objekt s masivními kamennými zdmi v místě nynější terénní vyvýšeniny. Na tuto budovu zřejmě navazoval dvůr s potřebnými hospodářskými objekty, jako jsou chlévy, maštale, špýchar, obydlí pro čeleď, kůlny a další objekty, potřebné pro provoz hospodářství. Tento dvůr byl patrně v prostoru nynějšího čp. 27 a jeho okolí. K tvrzi patřila samozřejmě i studna s dostatečným zdrojem vody. K tomu, aby tvrz mohla dobře plnit svou obrannou funkci a účinně odolávat případnému napadení nepřítelem, musela být i dostatečně opevněna oplocením, valy či příkopem, jak bylo v této době obvyklé.
První písemný záznam o černčické tvrzi je z r. 1405, kdy byl projednáván spor mezi Oldřichem z Černčic a místním plebánem Alešem o důchody farské. Poslední, kdo černčickou tvrz obýval, byl Jan Černčický z Kácova, významný muž a oblíbenec polského krále Kazimíra, člověk ušlechtilý, schopný, movitý a mocný, neboť svého času byl i hejtmanem hradeckého kraje. Pocházel z rodu Drnholců a Kouniců, odkud pocházeli i páni z Talmberka, předkové Jana Černčického. Patřil svým stavem k vyšší šlechtě a je o něm známo, že byl horlivým stoupencem Jednoty bratrské a tolerantní vůči ostatním vyznáním. Po založení nového a lepšího sídla – Hradiště nad Metují r. 1501 (Nové Město nad Metují) tvrz v Černčicích opustil. V záznamech panství novoměstského z r. 1527 je již proto uvedeno: Tvrz černčická pustá. Neobydlená tvrz potom velmi rychle sešla a část kamene později použili místní poddaní na stavbu svých obydlí.
Místo, kde tvrz stávala, se nazývalo tvrziště či hradiště. Od toho byl odvozen i dosud užívaný pomístní název této části obce. Na Hradčanech. K tomuto místu váže se místní pověst o černém psu, kterému z huby šlehal plamen, a který za sebou tahal rozžhavený řetěz. Tento pes se prý objevil brzy po zbourání tvrze a kolem půlnoci strašil občany Hradčan. Zmizel prý až tehdy, když na Hradčanech byl postaven u čp. 34 dřevěný kříž, tzv. Pitašův kříž, který zde stával ještě v 1. polovině 20. století viz Pamětní kniha obce Černčice.
Nedaleko něho bývala studna, která se dle zápisu obecní kroniky v r. 1932 sesula a byla zasypána. Černčický kronikář a učitel J. Beran v r. 1924 připomíná ještě údajné podzemní chodby, které prý měly vést dle lidového vyprávění daleko do okolí. Prostor bývalé tvrze s okolím, v současné době v držení soukromých vlastníků, je nyní památkově chráněn, což vyplývá mimo jiné i z dopisu Krajského střediska památkové péče, adresovaného MNV v Černčicích, ze dne 13. 10. 1983. Případný archeologický průzkum tohoto tvrziště by mohl poodhalit některé dosud neznámé skutečnosti o historii obce Černčic.
